Sobota 9. 10. 2016

9. října 2016 v 21:58 |  thoris mámí
Mateřská dovolená má svá světlá rána. Třeba jeden volný den ve městě, před odjezdem na dovolenou. Plánovaný jako přechodový, už ne práce, ale ještě ne předodjezdový frmol.

Sobotní snídaně. Lívanečky, banánové s křupinkami, šlehačka, ještě trochu zmrzlé červené ovoce, čokoládové hoblinky.

Den začal tím, že když ráno děti zakňouraly, milující manžel šel, postaral se o ně, uvařil mi kávu, dětem mlíčko, chvilku jsme všichni společně blbli, pak musel odjet zazimovat loď a my jsme si s holkama udělaly královskou snídani!


No, a v celém článku je to i s vynechanými podrobnostmi.



Začneme časovou osou: holčičky začaly ječet v 04:17.

Ranní měl opravdu jejich tatínek, kterého jsem v podstatě vykopla z postele, protože jsem nebyla ve stavu vstát. Statečně se pak přiznal, že když jsem ho bezvládně požádala, aby za fúriema šel on, tak už se je nějakou dobu pokoušel ignorovat, aby nemusel vstávat. A opravdu jim udělal mlíčko a mně kafe.

Kolem šesté mě malá fúrijka přišla láskyplně doprobrat poskakováním po mém břiše, se zvláštním důrazem na močový měchýř. Máloco donutí člověka vylézt z postele tak jistě!

Nastal čas loučení, rozhodla jsem se, že nám aspoň udělám báječnou snídani. I začala jsem chystat.

Klíčový okamžik nastal ve chvíli, kdy jsem dělala šlehačku metlovým nástavcem tyčového mixéru. Jedna fúrie zrovna vraždila druhou hlasitěji, než je obvyklé, já se po nich ohlédla... a povolila ruku, ve které jsem držela nádobu s napůl ušlehanou šlehačkou. Bohužel jsem zároveň s tím nevypla ten mixér. Takže jsme si daly akční malbu šlehačkou, ohodilo to mne, linku, držák na nože, nože, košík, ve kterém mám octy a oleje (a všechny lahvičky v něm), lednici z boku, sporák, na kterém se smažily lívanečky, pánev, lívanečky, podlahu, papírovou krabici s kojeneckým mlékem, otevřený pytlík špaldové mouky, mouku v pytlíku, otevřený kokosový olej včetně vnitřku, a trochu i fúrijky. No, aspoň se samým překvapením přestaly vraždit. Zážitek nemusí být pozitivní - hlavně že je silný!

Když jsem půlku šlehačky setřela, zavelela bestijka s neomylným smyslem pro načasování "kakat!", takže jsem popadla dítě, druhému vrazila hadr, doběhla do koupelny, odběhla zpátky sundat pálící se lívanečky, doběhla sundat vřeštící malé dítě ze záchoda, vrátila se do pokoje ve chvíli, kdy velké dítě zaujatě kreslilo prstem ve šlehačce na zemi, vrazila dítěti znovu hadr, ulovila malé dítě, které v nestřeženém okamžiku rozťapalo šlehačku po zbytku místnosti... Když jsem jí zabránila s ulepenýma nohama a rukama vlézt na pohovku, aspoň se strašně rozeřvala a kecla si do zbytku šlehačky čistou plenou. Velká se mezitím znečistila při utírání podlahy tak, že jí bylo třeby otřít i vlasy... Nakonec jsem nicméně obě děti uklidnila, pustila jim pohádku, vytřela jsem, umyla kuchyň, zbytek šlehačky došlehala do požadované tuhosti, lívanečky dodělala, připravila na stůl, ozdobila, přivolala děti...

Malá si rozpatlala šlehačku po celém obličeji. Se šťastným úsměvem do vynechaných míst vetřela červené ovoce. Černý rybíz rozpatlala na vlasy. Velká nejdřív okázale ignorovala mou výzvu k snídani, pak přišla ("A co kdyby sis vzala ty zvířátka ke stolu?" "Hm, to by šlo."), vyžrala čokoládové zdobení, dloubla do lívanečku, oznámila, že jí to nechutná a že na to nemá hlad.

Takže jsem vystydlým fantastickým kafem zapila antidepresiva, znovu umyla a převlékla malé dítě, velké nechala hrát si se zvířátky a ze smutku sežrala všechny lívanečky. Pak jsem se podívala znovu na hodiny.

Bylo 08:01 a krásný sobotní den začínal!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eva | 11. října 2016 v 2:45 | Reagovat

ach. To je takové tmavé světlé ráno tedy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama